Historie

1) POČÁTKY

2) MĚSTO ČESKÝCH KRÁLOVEN

3) DOBA RENESANCE A BAROKA

4) VOJENSKÁ PEVNOST A BITVA U HRADCE KRÁLOVÉ

5) OD VOJENSKÉ PEVNOSTI K "SALONU REPUBLIKY"

6) SLAVNÉ OSOBNOSTI

7) HISTORIE ERBU

8) SOUČASNÝ HRADEC KRÁLOVÉ

 

1) POČÁTKY

Přirozenou ochranu nabízelo obyvatelům už dávno před Kristem. A už na konci 9. století se proměňuje v mohutné hradiště, příští sídlo knížecí správy a vyhledávané obchodní centrum. O tři století později se začíná rozrůstat v město, rozpínající se v rozloze dnešní památkové rezervace a zasahující i na území podél Labe a Orlice. Poprvé je Hradec Králové připomínán jako město roku 1225 v listině krále Přemysla Otakara I. a patří tedy k nejstarším v Čechách.

2) MĚSTO ČESKÝCH KRÁLOVEN

Prestiž Hradce vzrůstá na počátku 14. století, když jej král Rudolf I. připsal spolu s dalšími východočeskými městy své choti Elišce Rejčce. Statut královského věnného města a královnin pobyt na zdejším královském hradě v letech 1308- 18 měl pro Hradec velký význam nejen hospodářský, ale hlavně politický. Eliška si počínala jako vladařka, jejíž dvůr předčil nádheru dvora pražského. Také přítomnost druhé královny Elišky Pomořanské, vdovy po Karlu IV., Hradci prospěla. Královna, pobývající na královském hradě v letech 1378- 93, se postarala o potvrzení některých stávajících městských privilegií i vydání nových. V Hradci zůstala až do konce svých dní, žila však nepoměrně skromněji než její předchůdkyně.

Období prosperity se střídalo s pohromami, kterou rozpoutaly živly nebo epidemie. Rozsáhlé požáry opakovaně pustošily město v letech 1290, 1339 a 1407 a ovlivnily jeho gotickou přestavbu. Už na konci 14. století převládaly ve městě zděné jednopatrové domy z kamene a cihel, s klenutými přízemními prostorami, s podloubím a hlubokými sklepy. Nejvýznačnější stavbou a novou dominantou města se stal kostel sv. Ducha, zřejmě stála i radnice, která je poprvé připomenuta v roce 1418. Svou rozlohou, počtem domů a obyvatel i svými právy a významem patřil Hradec k největším a nejpřednějším městům v českém království.

V době husitských válek na počátku 15. století se Hradec stal vedle Prahy a Tábora jedním z center husitů, kteří město dobyli v červnu roku 1420. Pod vedením kněze Ambrože podnikalo zdejší orebské bratrstvo mnoho výprav proti klášterům v širokém okolí a jako jedno z posledních setrvalo v odporu proti králi Zikmundovi, a to až do roku 1437. Toto období, často označované za slavnou kapitolu v historii města, ve skutečnosti trpce poznamenalo jeho tvář. Husité pobořili mnohé kostely a kláštery a v roce 1423 zcela zničili královský hrad - příbytek královen Elišek. Ušetřen zůstal pouze kostel sv. Ducha se sousední kaplí sv. Klimenta.

3) DOBA RENESANCE A BAROKA

Nový hospodářský, kulturní a politický rozmach, který v Hradci Králové nastal za vlády krále Jiřího z Poděbrad a jeho následníků z dynastie Jagellonců, byl zastaven v roce 1547, kdy se Hradec postavil spolu s dalšími českými městy proti císaři Ferdinandu I. Zdrcující porážka přinesla městu konfiskaci rozsáhlého majetku a rovněž ztrátu privilegií a politických práv. Teprve v poslední čtvrtině 16. století se primasovi města Martinu Cejpovi z Peclinovce podařilo uspořádat finanční poměry Hradce Králové natolik, že mohla být zahájena jeho stylová přestavba. Téměř všechny domy byly nově překlenuty a dostaly renesanční průčelí s bohatě zdobenými štíty. Městská silueta byla obohacena o novou dominantu v podobě Bílé věže.

Ale slibný vývoj netrval dlouho. Po rozsáhlém požáru a morové epidemii, které podlehlo přes čtyři tisíce obyvatel, přišla další pohroma - třicetiletá válka. Po povinných platech, půjčkách a vypovězení nekatolíků zasáhly válečné boje město v roce 1639, kdy jej dobyla švédská armáda. V dalších letech se zde ještě několikrát vystřídala císařská a švédská vojska, takže nebylo divu, že na konci války byl Hradec Králové téměř zbořeným a vylidněným městem.

Už v době válečných událostí se ve městě zabydlel jezuitský řád, který hned po ukončení bojů přikročil ke stavbě kostela Nanebevzetí Panny Marie a jezuitské koleje na Velkém náměstí. Další rozsáhlejší objekty vznikaly pro potřeby královéhradeckého biskupství, které bylo zřízeno papežskou bulou v roce 1664. V tu dobu byl farní kostel sv. Ducha povýšen na katedrálu, při níž byla zřízena kapitula se šesti kanovníky. Jejich původně gotické domy byly barokně upraveny a opatřeny zdobnými štíty, a proto dnes patří barevné kanovnické domy mezi nejdůležitější barokní památky ve městě. Tyto monumentální barokní stavby ze 17. a z počátku 18. století, především biskupský palácna Velkém náměstí a areál biskupského semináře a kostela sv. Jana Nepomuckého na místě bývalého královského hradu, výrazně změnily nejen vnitřní podobu města, ale i jeho siluety. Barokní přestavba se týkala i kaple sv. Klimentaradnice a většiny měšťanských domů a veřejná prostranství byla ozdobena barokními plastikami, z nichž nejmonumentálnější bylo morové sousoší se sochou Panny Marie.

 

4) VOJENSKÁ PEVNOST A BITVA U HRADCE KRÁLOVÉ

Vzhledem ke své strategické poloze nezůstal Hradec Králové ušetřen bojových akcí ani v 18. století v období válek mezi rakouskou císařovnou Marií Terezií a pruským králem Fridrichem II. Císařovniny prohry se staly pro město osudnými. Císaři Josefu II. se město na soutoku Labe a Orlice zdálo nejvhodnějším místem k vybudování moderní vojenské pevnosti, která by dalším pruským vpádům měla zabránit. Jeho plány se začaly realizovat v roce 1766. Výstavba královéhradecké pevnosti zcela proměnila nejen ráz samotného města, ale podstatně zasáhla i celé jeho okolí. Rozsáhlá předměstí byla zbořena a jejich obyvatelé přestěhováni za ochranné území pevnosti do nově založených obcí, které dnes tvoří předměstí Hradce Králové. Na stavbu mohutných hradeb byl rozebrán i blízký kopec Rožberk. Řeky Labe a Orlice byly svedeny do nových řečišť přímo pod hradby, četná ramena obou řek byla zasypána a okolní terén snížen tak, aby mohl být v případě válečného nebezpečí pomocí systému stavidel zatopen až do vzdálenosti půl kilometru. Uvnitř hradeb pak byly postaveny pevnostní budovy - kavalíry, prachárny, zbrojnice, zásobárny, nemocnice a skladiště. V roce 1789 byla pevnost o rozloze tři sta dvacet hektarů dostavěna. Náklady na její výstavbu byly obrovské a činily téměř šest a půl miliónů zlatých. Pevnost byla vynikajícím technickým dílem, jehož hlavní obrannou linii tvořily osm až deset metrů vysoké hradby, které daly městskému půdorysu tvar osmicípé hvězdice.

Po celou dobu svého trvání královéhradecká pevnost paradoxně neplnila své vojenské poslání. Několikrát byla pouze válečně vyzbrojena, naposledy v roce 1866 v době prusko-rakouské války. Válečné operace se však pro Rakousko vyvíjely velmi špatně. Po několika prohraných bitvách soustředili Rakušané svá vojska u Hradce Králové. Na výšině Chlum došlo 3. července 1866 k jedné z největších bitev 19. století, v níž Prusové zvítězili a téměř čtvrt milionů rakouských vojáků bylo nuceno ve zmatku ustoupit k pevnosti. Prchajícím vojskům bylo pouze dovoleno projít městem a ustupovat dále směrem na Moravu, v pevnosti směli zůstat jen ranění. Následující den po bitvě vyzvali Prusové Hradec Králové ke kapitulaci. Dočkali se však odmítavé odpovědi a po několik dní město marně ostřelovali z děl. Smutnou dohrou války byla epidemie cholery, která postihla obyvatele v říjnu toho roku.

5) OD VOJENSKÉ PEVNOSTI K "SALONU REPUBLIKY"

Válečné události v roce 1866 prokázaly strategickou bezcennost královéhradecké vojenské pevnosti a potvrdily správnost vojenského rozhodnutí zrušit pevnostní velitelství. Pevnostní hradby se stále více stávaly překážkou razantnějšího stavebního rozvoje města. Po složitých jednáních, která za město Hradec Králové vedl náměstek starosty Ladislav Jan Pospíšil, byla pevnost císařským nařízením z 18. dubna 1884 prohlášena za zrušenou. Ale teprve 4. října 1893 byla podepsána transakční smlouva, na jejímž základě město Hradec Králové odkoupilo pevnostní pozemky a vojenské objekty. Ihned poté se začalo s bořením hradeb, které systematicky pokračovalo až do roku 1914. Poslední zbytky pevnosti byly bořeny až v letech 1929 až 1930.

Existence pevnosti ovlivnila vedle stavebního rozvoje města i počátky zdejšího průmyslu. Uvnitř hradeb byla roku 1842 založena dílna výrobce žesťových nástrojů F. V. Červeného a v letech 1844- 46 byl postaven městský pivovar. Další průmyslové podniky musely být stavěny až za ochranným pásmem pevnosti. Při Brněnské ulici tak vznikla v roce 1864 továrna na výrobu klavírů Petrof, v Kuklenách pak v roce 1869 nová strojírna (dnes ZVU). Ze stejných důvodů byla oddálena i výstavba nádraží na železniční trati Pardubice - Liberec, což bylo ve své době chápáno jako velká prohra, později ale tento fakt napomohl harmonickému rozvoji města.

Po podepsání transakční smlouvy byly vytvořeny všechny předpoklady pro architektonické obrození města. Prozíravost jeho tehdejších představitelů se projevila už v roce 1884, kdy byla vypsána na tehdejší dobu ojedinělá mezinárodní soutěž na regulační plán města. Určující vliv na prosazení nového vývoje měla osobnost starosty Františka Ulricha, který v této funkci působil až do roku 1929.

Už v 90. letech 19. století se podařilo realizovat výstavbu několika veřejných budov v okolí historického jádra a na Pospíšilově třídě, např. Židovskou synagogu, Odbornou školu zámečnickou(dnes Obchodní akademie), klášter Notre Dame (dnes Léčebna pro dlouhodobě nemocné), Ústav pro hluchoněmé, Učitelský ústav (dnes Děkanát Univerzity Hradec Králové) a další. Úroveň hradecké architektury výrazně ovlivnil zakladatel moderní české architektury Jan Kotěra, který svou tvorbou inspiroval celou mladší generaci architektů tvořících v Hradci Králové až do 30. let 20. století. Jeho první prací ve městě byl Okresní dům se stylovou secesní jídelnou z let 1903- 04, zásadní stavbou charakterizovanou přechodem od secese k moderně byla budova Muzea východních Čechpostavená v letech 1909- 12, ve stejné době navrhl i architektonickou úpravu Pražského mostuvčetně kiosků a stožárů s oblouky.

Po krátké přestávce způsobené první světovou válkou pokračoval stavební vývoj výstavbou nového centra Hradce Králové na pravém břehu Labe, kde vznikly ucelené urbanistické soubory s vynikajícími stavbami předních českých architektů. Vedoucí osobností v otázkách územního plánování se od poloviny 20. let stal významný český architekt a žák Jana Kotěry Josef Gočár. Jeho regulační plán z let 1926- 28 splnil náročná očekávání a stal se pevným základem pro další stavební rozvoj města. Gočár navrhl obklopit staré město pásmem zeleně, nové čtvrtě rozčlenil do pěti sektorů oddělených navzájem klidovými pásmy a spojených se starým městem vždy jednou komunikací. Regulační plán předepisoval i výšková řešení jednotlivých domů, počet pater, úpravu dvorů a zahrad. Tento regulační plán Josef Gočár postupně naplňoval také svými projekty, z nichž některé vstoupily do dějin moderní české architektury, například školský komplex V Lipkách, Sbor církve československé kněze Ambrože, úprava Ulrichova a Masarykova náměstí, okresní a finanční úřady. Z dlouhé řady architektů, kteří se na výstavbě města podíleli, jmenujme alespoň Václava Rejchla, Jana Rejchla, Oldřicha Lisku, Josefa Fňouka, Bohumila Waiganta a Vladimíra Fultnera. Vedení města podporovalo nejen veřejné budovy a bytovou výstavbu, ale také realizaci nových komunikací, mostů, nábřeží, náměstí, zakládalo parky.

Stavební činnost v Hradci Králové ve 20. a 30. letech měla ohlas doma i v zahraničí. Přijížděli sem zástupci řady měst, aby poznali metody zdejší výstavby, představitelé města byli zváni na mezinárodní kongresy o urbanismu. Město, dosud malé svým rozsahem, získávalo velkoměstský ráz a oprávněnou pověst "Salonu republiky".

6) SLAVNÉ OSOBNOSTI

Hradec Králové je spojován nejen s bohatou historií, se skvělým urbanistickým řešením a čilým kulturním ruchem, ale i se jmény slavných osobností, které zde žily, studovaly, tvořily či jinak působily.

Mezi nejslavnější královéhradecké rodáky patří ze starší doby Cyprian Karásek Lvovický ze Lvovic, žijící v letech 1514- 74, velký hvězdář a matematik, profesor Karlovy univerzity a astrolog císaře Maxmiliána II. 
V roce 1621 se zde narodil Bohuslav Balbín, žijící v letech 1621- 88, člen jezuitského řádu a český historik, autor Historických rozmanitostí Království českého a Obrany jazyka slovanského, zvláště pak českého.
Mužem v Čechách méně známým byl Karel Rokitanský, žijící v letech 1804- 78, vídeňský profesor patologie a anatomie a prezident vídeňské akademie. V Hradci Králové se také narodil český historik Václav Vladivoj Tomek, žijící v letech1818-1905, dále pak spisovatel a zakladatel kabaretu Červená sedma Jiří Červený, žijící v letech 1887-1962, rovněž také spisovatel a generál čs. armády Rudolf Medek, žijící v letech 1890-1940, dále spisovatel Emil Vachek, žijící v letech 1889-1964, a také profesor Karlovy univerzity a známý mykolog František Smotlacha, žijící v letech 1884-1956 a v neposlední řadě světově proslulý spisovatel Viktor Fischl, žijící od roku 1949 v Izraeli a známější pod přijatým jménem Avigdor Dagan.

Mezi osobnosti, které v Hradci Králové studovaly, žily nebo působily patří Jan Rokycana, pozdější pražský arcibiskup, rektor pražské univerzity Jan Kampanus Vodňanský, obrozenecký tiskař a nakladatel Jan Hostivít Pospíšil, k jehož buditelské družině patřili Václav Kliment Klicpera, Magdaléna Dobromila Rettigová, Josef Liboslav Ziegler a mnoho dalších obrozenců, dramatik Josef Kajetán Tyl, skladatel František Škroup, básník Karel Jaromír Erben, malíř František Kaván, spisovatel a dramatik Alois Jirásek, spisovatel Ignát Herrmann, historik Jaroslav Goll, spisovatel a dramatik Karel Čapek, spisovatel Rudolf Těsnohlídek, malíř Bohumil Kubišta, spisovatel Jaromír John, malíř Vojtěch Sedláček a mnoho dalších.

7) HISTORIE ERBU

Erb








- nejstarší dochovaný otisk pečetě města ze 14. století

Erb








- malá pečeť užívaná ve 14. a 15. století

Erb








- pečeť s prvním spojením lva a "G" z počátku 18. století

Erb








- vyobrazení znaku města z 18. století s již otočeným lvem

Erb








- pečeť města používaná v 18. století

Erb








- znak města z počátku 20. století s barvami příbuznými dnešním

8) SOUČASNÝ HRADEC KRÁLOVÉ

Z Gočárovy prostorové koncepce vycházeli architekti i po druhé světové válce, kdy se postupně podařilo zrealizovat základní komunikační systém. I přes všechna omezení v období padesátých a osmdesátých let se architektům v Hradci Králové podařilo dodržet nejen původní urbanistickou koncepci, ale i dobrou kvalitu nové výstavby.

V současné době je Hradec Králové opět metropolí severovýchodních Čech. Sídlí zde nejen úřad Královéhradeckého kraje, ale také řada dalších státních a regionálních institucí. Na světové trhy se vrací průmyslové firmy, z nichž nejúspěšnější je výrobce klavírů Petrof. Na tradice školství navazuje kromě středních škol také Univerzita Hradec Králové, Lékařská fakulta a Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy a Vojenská lékařská akademie.

Hradec Králové je i významným kulturním centrem. Působí zde Muzeum východních Čech, Galerie moderního umění, Státní vědecká knihovna, Hradecká kulturní a vzdělávací společnost, Filharmonie Hradec Králové a dvě divadla - Klicperovo a loutkové divadlo Drak. Ve městě se pořádají akce, které svým významem přesahují hranice České republiky - divadelní festival Theatre European Regions (Divadlo evropských regionů), přehlídka technických a dokumentárních filmů Techfilm, hudební festivaly Jazz Goes To Town (Jazz jde městem), Smetanovská klavírní soutěž a Mezinárodní hudební festival.